Když banka žádost odmítne, obvykle se ozve směs zklamání a nejistoty. Přitom zamítnutí samo o sobě není „nálepka na celý život“, ale spíš signál, že podle interních pravidel banky nesedí některý z parametrů – poměr příjmů a výdajů, historie splácení, záznam v registru dlužníků nebo třeba typ příjmu. Je proto rozumné nejdřív si vyžádat vysvětlení, proč k zamítnutí došlo, a teprve potom hledat jiné cesty. Právě v tomto bodě vstupují do hry různé podoby nebankovních úvěrů, které pracují s jiným stylem vyhodnocování, ale stále podléhají pravidlům spotřebitelského úvěru a dohledu institucí, jako je centrální banka nebo finanční arbitr.
Nebankovní úvěry fungují vedle bankovních jako alternativní kanál. Pro laického žadatele je důležité vědět, že i nebankovní segment se řídí zákonem o spotřebitelském úvěru, který mimo jiné stanoví povinnost prověřit úvěruschopnost – tedy posoudit, zda bude žadatel reálně schopen splácet. To zahrnuje i nahlédnutí do některého registru dlužníků, a to i v případech, kdy se produkt marketingově označuje jako „půjčka bez registru“. Takový název v praxi říká, že záznam nemusí být automatickou překážkou, ne že by se registr ignoroval. Přehledné vysvětlení pojmu nebankovního úvěru a způsobu online sjednání najdete například v edukačních textech typu nebankovní půjčka nebo půjčka online, kde je krok za krokem popsán postup od vyplnění formuláře až po vyhodnocení.
Ještě než se člověk začne probírat možnostmi, pomůže krátká inventura situace. Zamítnutí bankou může mít několik příčin: příjmy jsou příliš nízké vzhledem k požadované částce, rozpočet je zatížen jinými závazky, v registru se objeví záznam o pozdních platbách, nebo banka neakceptuje specifický typ příjmu (například nedávno zahájené podnikání). V nebankovním světě se na stejné faktory dívá jinou optikou – někde mohou být tolerantnější k drobným záznamům v registru, jinde umí lépe pracovat s nepravidelným příjmem. Tím spíš je ale nutné přijmout odpovědnost za vlastní rozhodnutí: povinnosti a rizika zůstávají, jen pravidla se liší.
Jednou z cest, jak reagovat na zamítnutí banky, je podívat se na krátký „krizový plán“. Prvním krokem bývá prosté ověření reality: skutečně je v registru záznam, nebo šlo jen o konzervativnější politiku jedné banky? Druhým krokem je rozpočet – často se ukáže, že požadovaná částka šla ještě snížit, nebo že je rozumnější volit delší splatnost, aby splátka nezatížila rodinné finance. Třetím krokem je srovnání možností: například zjistit, jaké rozdíly jsou mezi krátkodobým online úvěrem, delším spotřebitelským úvěrem a cíleným produktem, jako je půjčka na auto. Až čtvrtým krokem je samotné vyplnění online žádosti o nebankovní úvěr – teprve ve chvíli, kdy je jasné, že si žadatel rozumí s vlastními čísly.
Jak tedy může vypadat praktický postup, pokud banka žádost zamítne a člověk přesto potřebuje řešit finanční situaci? Nejprve je vhodné se seznámit s oficiálními informacemi o spotřebitelském úvěru – například na stránkách dohledu nad trhem, kde je vysvětleno, jaké povinnosti mají poskytovatelé a zprostředkovatelé a jaká práva má spotřebitel, nebo v praktickém průvodci Ministerstva financí, který srozumitelně popisuje RPSN, náklady, právo na odstoupení či předčasné splacení. Užitečným nástrojem v případě sporu je také finanční arbitr, který mimosoudně řeší spory ze smluv o úvěru, například výpočet RPSN, sankce při prodlení, posouzení úvěruschopnosti či otázky předčasného splacení. Dalším zdrojem informací je Česká obchodní inspekce a její sekce věnovaná spotřebitelským úvěrům, kde najdete orientační vodítka k reklamaci a chování na trhu.
Potom přichází na řadu praktická část. Krok číslo jedna: vzít do ruky papír nebo tabulku a sepsat si příjmy, fixní výdaje, existující splátky a prostor, který zbývá. Tady je dobré myslet na to, že i konzervativní odhad je často optimističtější než realita; proto je lepší počítat s „horším měsíčním scénářem“. Krok číslo dvě: ověřit, zda je opravdu nutná částka, o kterou bylo žádáno v bance, nebo zda nedává smysl začít s nižší sumou, případně kombinovat úvěr s drobnými úpravami rozpočtu. Krok číslo tři: zvolit typ nebankovního úvěru – liší se krátkodobé produkty (typicky tzv. „rychlá půjčka“) od delších spotřebitelských úvěrů; všeobecný přehled nabízí třeba rychlá půjčka, zatímco některé produkty spojují v jednom balíku online přístup i tolerantnější pohled na registr, jako například půjčka bez registru online. Krok číslo čtyři: vyplnit formulář neutrálního zprostředkovatele, jako je Jednoduchý online formulář, který umožní na základě jedné žádosti prověřit více variant, aniž by byl žadatel zavázán konkrétní smlouvou. Krok číslo pět: počkat na vyhodnocení, nechat si vysvětlit parametry a teprve pak se rozhodnout, zda je konkrétní nebankovní úvěr skutečně vhodný.
Podmínky pro nebankovní úvěry se liší podle konkrétní nabídky, některé prvky se však opakují: věk 18+ a způsobilost k právním úkonům, doložitelný příjem (přiměřeným způsobem, často přes výpisy z účtu), vlastní účet pro bezhotovostní výplatu, absence závažného a aktuálního prodlení u jiných závazků a přirozeně souhlas s ověřením v registru. V případě produktů, které pracují s omezením typu „bez 1 Kč a bez doložení příjmu“, se většinou jen mění forma ověření – místo papírového potvrzení od zaměstnavatele se využívá elektronický výpis nebo kombinace dotazů a interních databází. Po technické stránce však povinnost posoudit úvěruschopnost zůstává stejná.
Otázka nákladů a rizik je klíčová právě ve chvíli, kdy člověk opouští bankovní „komfortní zónu“. U nebankovních úvěrů bývá RPSN obecně vyšší než u standardních bankovních produktů – krátkodobý charakter a rychlost procesu se odráží v ceně. Čemu by proto měla věnovat pozornost laická veřejnost? Především celkové částce k úhradě, nikoli jen sazbě úroku, a struktuře poplatků: kolik stojí sjednání, změna splatnosti, upomínky, předčasné splacení nebo různé typy administrativních úkonů. V sankční části je důležité vědět, jak smlouva definuje prodlení, za jakých podmínek může dojít k zesplatnění celého úvěru a jestli mají sankce strop, nebo se mohou řetězit.
Do rozhodování výrazně promlouvá i typ produktu. Krátkodobé nebankovní půjčky (během několika týdnů nebo pár měsíců) mohou být užitečné při krátkém propadu příjmů, ale vyžadují disciplinované splacení v termínu. Dlouhodobější nebankovní spotřebitelské úvěry zase zajišťují nižší měsíční splátku, avšak za cenu vyššího přeplacení v čase. Speciální kategorií jsou účelové úvěry (na auto, konsolidaci či konkrétní projekt), které mohou mít jiná pravidla pro doložení účelu a zajištění. Neúčelové úvěry poskytují větší volnost v použití prostředků, ale tato flexibilita se často odráží v nákladech.
Nabízí se otázka, zda je po zamítnutí bankou vždy správné ihned přejít k nebankovním úvěrům. Odpověď závisí na důvodu zamítnutí i na stavu rozpočtu. Pokud banka zhodnotila, že by další závazek příliš zatížil rodinu, je dobré odložit rozhodnutí a zaměřit se na úpravu výdajů, případně zvažovat konsolidaci stávajících dluhů. Jestliže zamítnutí souviselo spíše s typem příjmu nebo menší administrativní „anomálií“, může mít smysl opatrně prověřit nebankovní cestu. Vždy je však vhodné číst smluvní dokumentaci v klidu, mimo tlak naléhavého výdaje, a případně se poradit s někým, kdo se v ní lépe orientuje.
Nejčastější chyby, které lidé po odmítnutí v bance dělají, jsou překvapivě podobné. Často jde o impulzivní rozhodnutí – vyplnění několika formulářů najednou bez rozmyslu, podcenění sankcí a malých poplatků, snahu „přemostit“ jednu splátku jiným úvěrem nebo spoléhání na marketingové slogany typu „bez registru“ bez čtení detailů. Dále se objevuje tendence brát si vyšší částku „když už“, aniž by byl jasný plán, jak s ní naložit. Typickou chybou je i nekomunikace při prvních náznacích problémů se splácením – místo včasného kontaktu a přehodnocení splátkového kalendáře se situace nechá dojít až do prodlení, kde už mnohdy běží smluvní pokuty.
Krátký slovník pojmů napomůže tomu, aby text nebyl jen ideálním scénářem, ale i praktickou pomůckou. RPSN je roční procentní sazba nákladů, která spojuje úrok a vybrané poplatky do jednoho čísla; slouží hlavně k porovnávání různých nabídek. Splatnost je doba, po kterou se úvěr splácí; delší splatnost snižuje měsíční splátku, ale zvyšuje celkovou cenu úvěru. Úvěruschopnost je schopnost splácet s ohledem na příjmy, výdaje a závazky – její posouzení je povinné a zahrnuje i nahlédnutí do některého registru. Registr dlužníků je databáze informací o úvěrech a platební morálce; záznam neznamená definitivní zamítnutí, ale ovlivňuje hodnocení rizika. Konsolidace je sloučení více úvěrů do jednoho s jedinou splátkou; může zjednodušit přehled, ale je potřeba kontrolovat celkovou cenu a podmínky.
Když se po zamítnutí bankou začnete rozhlížet po nebankovních možnostech, může to vypadat, že informací je příliš. Proto má smysl držet se několika pevných bodů: nejdřív rozpočet, potom porozumění nákladům, až poté formulář. Stejně tak je užitečné vědět, že v případě potíží se lze obrátit na instituce, které řeší spory a ochranu spotřebitele – od dohledu nad dodržováním pravidel na finančním trhu až po mimosoudní rozhodování sporů. Kdo postupuje postupně, má větší šanci, že nebankovní úvěr bude skutečně řešením konkrétní situace, ne zdrojem nového problému.
Ať už nakonec zvolíte jakoukoli cestu, zamítnutí bankou není konečná, ale signál k zastavení a zamyšlení. Teprve ve chvíli, kdy víte, proč k němu došlo, máte spočítaný rozpočet, rozumíte pojmům jako RPSN, úvěruschopnost a sankce a jste smíření s tím, že nebankovní úvěr bývá dražší než klasický bankovní produkt, dává smysl podávat další žádosti. Rozhodnutí, zda je pro vás nebankovní úvěr po odmítnutí v bance vhodný, je nakonec méně o tom, kde žádáte, a mnohem více o tom, jak dobře znáte vlastní čísla a jak zodpovědně s nimi pracujete.